Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nHasucho a zahřívá mě dF#7ech,
říkám si:"TC#mak už toho jednou provždy nF#7ech,"
vždyť zase nHepřijde a budu si plF#7ést
rafičky hC#modinek a ulice mF#7ěst,
nikdy nic nHeřekne a nechce si čC#íst,
když poštou pC#mosílám jí za listem lF#ist,
a kdyby viděla, tak bude se smHát,
jak růže krF#adený stC#mrkám za kabF#7át.
R:Poslední kHabriolet, G#mohohFó, jsem já, a jF#7e mi sto let,
jsem křeslo s tHíhou hosta, ohohG#mó, od jedné sčFítám do stF#7a,
poslední JHuan jsem DG#mon, zvon zvoní "dFon-diri-dF#7on"
a hvězdy nad mou hlC#mavou střF#7ídají levou-prHavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: